Jděte na to od lesa

Jděte do lesa

Píšu tyhle řádky a musím se usmívat. Proč? No protože píšu vlastně o ničem. Asi si říkáte, co je to za blbost? To je totiž tak – šla jsem do lesa hledat inspiraci, a když jsem ji našla, tak jsem ji zase ztratila a nebylo to poprvé…Člověk se holt pořád učí, možná, že se vám to taky někdy stává.

Tam někde uvnitř sebe máme ukrytou bohatou studnici nápadů, myšlenek a moudrosti. Myslím, že i já mám hodně zkušeností, zážitků, že mám čím inspirovat a co předat a to bych opravdu ze srdce ráda. Problém ovšem nastává v okamžiku, když chci. Čím víc chci, tím je to horší. Taky to znáte?

Když si sednu k bloku nebo k notebooku a řeknu si, že teď bych měla tvořit, něco vymyslím, nakreslím obrázek, napíšu článek, kde můžu sdělit myšlenky, dát námět k zamyšlení nebo předat nějakou zkušenost a ono se to ne a ne pěkně poskládat, sedím, čekám, přemýšlím a ono nic moc, spíš nic, než moc :-).

A pak to najednou přijde, tak přemýšlím, jak zkrotit myšlenky, které se rozhodnou přicházet právě ve chvíli, kdy je to nejméně vhodné, kdy nemám po ruce nic, kam bych si je zaznamenala. Ani tužku a papír ani počítač, prostě nic kam je polapit.

Zjistila jsem, že nejvíc tvůrčí myšlenky mám při chůzi, když si vyjdu do přírody. Na mých pravidelných procházkách, kdy mám v kapse jenom klíče, abych nebyla ničím a nikým rušená. Není divu, všichni víme, že chůze je pohyb těla v pravidelném rytmu, způsob přirozené dynamické meditace a relaxace.

person-731141_1920

Jakmile se moje nohy dotknou měkkého podloží lesní pěšiny nebo louky a já se zhluboka nadechnu, spadne ze mě napětí a únava. Smysly se zostří. Oči si všímají všech detailů, cítím ty nádherné vůně. Slyším vrzání a šumění stromů, praskání větviček, dusot kopýtek běžící srnky hledající místo, kde ji nikdo nebude rušit. Slyším šustění kosáků v suchém listí i vzdálené tlumené zvuky města.

A jak jsem taková uvolněná a soustředěná na místo kde jsem, hlava se přestane zaobírat chaotickými myšlenkami na to, co bylo, a co bude nebo by mělo být, tak v tuhle chvíli příjemného uvolnění se začínají probouzet tvůrčí myšlenky, nápady a témata pro sdílení. Napadají mě náměty a krásná slovní vyjádření a spojení. Myšlenky začnou proudit v souvislých větách, krásně navazující jedna na druhou a já si říkám, že to snad ani nejsem já. Kdo mi to tu našeptává…?

Vždycky když mně přijde nějaký nápad, tak si říkám super, to je ono to si budu pamatovat.

woman-1172718_1920

No pamatuju si to, ale asi tak, jako když vám někdo převypráví film, který jste neviděli. Prostě už to není ono, že už to nemá tu šťávu a je to všechno v háji a já už vím, že až přijdu domů, inspirace bude pryč. Věty nebudou tak dokonalé, že už to znovu tak krásně neposkládám.

Inspirace je takový prudký myšlenkový proud, který přijde jako přívalový déšť a vy chcete nachytat vodu na zalévání zahrádky, ale nemáte zrovna do čeho. Nejdřív spousta vody, která teče proudem po povrchu, ale za chvíli je po všem. Myšlenky se nedají uzamknout ani chytit. Prostě když to přijde, musí se s nimi pracovat. Takže příště už nebudu mít v kapse jenom klíče.

A tak je to se vším. Každý den se učím využívat příležitosti a žít přítomným okamžikem. Ať už je to čas a chvíle strávené s rodinou, dětmi… Přijímat věci tak, jak přicházejí, dělat věci víc intuitivně a spontánně. Už mi nedělá problém odejít od rozdělané činnosti, když ničemu nevadí, že se dodělá později, pokud teď třeba přišla myšlenka, kterou je třeba zachytit nebo je tu někdo blízký, kdo potřebuje obejmout a povzbudit, pomoci. Ne potom až…, ale právě teď v tomhle jedinečném okamžiku.

Prostě věci mají přirozeně plynout, nic se nedá vydobýt tlakem a silou a příležitosti se mají ihned využít. To platí nejen při tvoření, psaní…, ale v celém našem životě

Dnes už pokud to se mnou rezonuje a cinkne to, bez problému a výčitek odcházím, opouštím činnost, kterou právě dělám, měním, tvořím nové. Učím se odstraňovat překážky a bariéry, které si stavujeme slovy nemůžu a musím.

hands-984057_1920 (1)

Líp bych to vystihnout neuměla. Teď už se snažím nenechat se připravit o příležitosti.

Viktoria Demartini
Baví mě inspirovat ostatní k objevení vlastní jedinečnosti, pochopení vzájemného soužití, respektu a k tomu, jak umět rozvinout skrytý potenciál nejen u dětí. Více o mně najdete v mém příběhu zde>>
Komentáře