Co dokáže strach…

Co je to vlastně strach a proč přichází?

Mám postel pod stropem. Ležím a čtu knížku a koutkem oka pozoruju v rohu na zdi Alfonze. Ještě před pár lety bych vyběhla strachy z postele, div bych si nohy nezlámala. Alfonz je takový malý pavouk, dnes už můj kamarád.

Strach je pocit, který má přirozeně chránit náš život, v případě možného ohrožení života, zdraví.

V dnešní době nám náš strach spíše život ničí, než chrání. Ať už mluvím o nás dospělých nebo dětech. Strach přichází v různých situacích. Především však, když se dostaneme do situace, která v nás vyvolá strach na základě předešlých špatných zkušeností.

Chrání nás často, abychom znovu neprožili bolest, kterou jsme už někdy v životě prožili. Ať už bolest fyzickou nebo psychickou. Je to velmi silná emoce, upozornění, blikající výstražná světla. Pozor nebezpečí!

svetla vystrazna

Pocit strachu známe dobře všichni. Ten svíravý, až bolestivý ukrutně nepříjemný pocit, který dokáže paralyzovat naše tělo, ale i naši mysl. Dá se říci, že poslední dobou v našem životě nás strachy spíše omezují, než aby nám pomáhaly.

Vzpomínám si na své dětství. Někde jsem kdysi četla, že dítě přichází na svět bez jakýchkoliv strachů, že je přirozené se nebát. Nemluvím o přirozeném strachu, který nás ochraňuje.

Například takový strach z pavouků. Bojím se pavouků. Proč? Mám s nimi nějakou špatnou zkušenost, bolestivé kousnutí…? Moje odpověď zní ne. Tak jak je možné, že se jich bojím? Tento strach ve mně byl vytvořený mojí maminkou, která se bojí pavouků, štítí se jich.

A tak od malička, jak se někde objevil osminoh, přišla její děsivá reakce, úlek, strach a upozornění – výkřik, ať jdu pryč, že je tady pavouk, ať na něho nesahám… Postupně ve mně vytvořila takový strach a odpor, že stačilo, aby se někde objevil třeba jen malý pavouček a já myslela, že budu mít mrtvici.

Probudil se ve mně takový strach, že bych snad byla schopná vyskočit z okna, když jsem pavouka viděla na pár metrů. Což teprve, kdyby po mně snad lezl, no to by byla moje smrt.

V dospělosti, když jsem už měla své děti, mě ale tenhle strach začal obtěžovat a rozhodla jsem se s ním něco udělat. Než k tomu došlo, stihla jsem jim ale svůj strach předat. Ne tak panický, protože jsem se snažila navenek ovládat, ale přeci.

Nezačala jsem se svým strachem z pavouků bojovat, protože dnes už vím, že čemu věnujeme svoji energii a pozornost, to posilujeme. Přestala jsem mu tedy věnovat svojí pozornost. Pokud se soustředíme na strach, z čehokoliv, tak vytváříme ještě větší strach. Ten se posiluje a roste.

pavouk oci

Můj strach z pavouků, byl ukázkovým příkladem. Rozhodla jsem se svému strachu postavit čelem a zbavit se ho, nebo alespoň zmírnit na snesitelnou úroveň.

Přestala jsem si v hlavě vytvářet katastrofické scénáře, jak mám vystrčenou nohu z postele, a všichni pavouci číhají a čekají, až mně po ní budou moct lézt a případně mě kousnout. Jak se ze stropu spouští nad můj obličej, jak mi zalézají pod peřinu… Přestala jsem na pavouky myslet.

Soustředila jsem se na příjemné věci, a pokud přišla myšlenka, obracela jsem ji jiným směrem. Nevymýšlela jsem proč mě všichni pavouci světa ohrožují, ale naopak, proč o mě nemají zájem.

Pavouci se neživí lidmi, ale živí se převážně hmyzem a ostatními pavouky, i když několik velkých druhů loví i ptáky a ještěrky a jsou taky výjimky, kdy je jejich potrava výhradně rostlinného původu.

Informace pro milovníky pavouků podle Wikipedie:

V České republice bylo zaznamenáno 879 druhů, z toho 27 je považováno za v ČR již vyhynulé a dalších 483 se nachází v různém stupni ohrožení.

A teď informace pro ty, kteří trpí arachnofobií, panickým strachem z pavouků. Pavouci z České republiky pomalu mizí.

Ale jak to tak je na světě zařízeno, i pavouci jsou dokonce i pro lidi užiteční. Ptáte se jak?spider-modre pozadi

Vaření sklípkani představují pro Kambodžany a pro indiány kmene Piaroa z jižní Venezuely pochoutku (to bych si ale nedala). Pavoučí jedy by mohly být šetrnější variantou
k běžným 
pesticidům, protože jsou smrtelné pro hmyz (zajímavá myšlenka).

Také mají potenciální využití v lékařství například při léčbě srdeční arytmie, Alzheimerovy chorobymozkové mrtvice a erektilní dysfunkce (velmi zajímavé). Protože pavoučí hedvábí je zároveň lehké a pevné, probíhají pokusy o jeho umělou syntézu…

Tak, jak pomalu mizí pavouci v Čechách, mizel i můj strach z nich. Nezmizel úplně, ale už mě neobtěžuje. Na velkého pavouka bych asi nesáhla, ale s Alfonzem už jsem schopná žít pod jednou střechou. Většího jsem svolná vynést ven z bytu. Dokonce jsem absolvovala pobyt v džungli v jižní Americe a velké pavouky pozorovala zpovzdálí.

No co by se taky mohlo stát nejhoršího, pokud by se nějaký pavouk, se kterým bych se mohla setkat u nás, dostal do mé blízkosti
a kousl by mě? Nic horšího, než že by mě to třeba trochu zabolelo, bylo by to prostě nepříjemné. A to bych vydržela, jsem přece už velká holka. Takže, když nejde o život, tak o nic nejde.

A tak se člověk v běžných každodenních situacích učí věřit stále víc sám sobě, rozeznávat opravdové a důležité strachy od našich fantazijních obav a používat emoci strachu v těch opravdu podstatných chvílích.

kocka stin

Aleš Kalina na svém webu uvádí, že 95 % našich strachů se nikdy nestane, jsou jen v naší hlavě, v naší choré mysli a našich bujných myšlenkách. Zbytečně se trápíme a řešíme nesmysly.

Není divu, při tom všem co nás neustále obklopuje
a podvědomě na nás působí vlivem médií. Každý den, pravidelně, neustále, systematicky den za dnem.

Na závěr se ještě vrátím k mým oblíbeným pavoukům. Ti byli předmětem zájmu příběhů a mytologií různých kultur. Kvůli své technice lovu spočívající ve vytváření sítí a čekání na kořist, mimo jiné, symbolizují trpělivost. A tak přeji nám všem mnoho trpělivosti ve zdolávání vašich strachů.

Nepodléhejte domněnkám, neživte své strachy ani s nimi nezatěžujte vaše děti a okolí. My se se strachy už většinou dovedeme poprat a vyrovnat, i když někdy je to i pro nás dospělé hodně těžké. Děti jsou odkázané na nás. Když prožívají své strachy, prožívají je daleko intenzivněji. Neberte to na lehkou váhu a pomozte jim zažehnout světlo důvěry. Posviťte si na ně, zažehněte plamen lásky a zaplašte temnotu jejich strachů. Dětské strachy jsou někdy opravdu děsivé.

Viktoria Demartini
Baví mě inspirovat ostatní k objevení vlastní jedinečnosti, pochopení vzájemného soužití, respektu a k tomu, jak umět rozvinout skrytý potenciál nejen u dětí. Více o mně najdete v mém příběhu zde>>
Komentáře